Příprava však nebyla jednoduchá! Čokolína byla po „polském vyhýbání“ zbavena funkce startovního psa a šla to zkusit na konec. V tréninku se to osvědčilo, tak se zdálo, že není co řešit. Ale omyl! Vždycky je co řešit! Yta byl po nemoci, Čoko se na tréninku zranila, Merlin začal kulhat. Někteří už to chtěli odpískat a pustit do bojů nejvyšších některý z týmů, čekajících pod čarou. 

Naštěstí se tak nestalo! Držák Hačiko byl připraven, Yta s Čoko se dali do kupy a ze zálohy byli povoláni mazáci Pepíno, Žolík a Jane. V sobotu všichni běhali na pohodu. To totiž vždycky funguje a užili si nádherný slunečný den. Výhra, prohra, výhra a nejlepší čas 17,94. Výsledkem byla otevřená vrátka do nedělní MISTROVSKÉ DIVIZE!
To se muselo oslavit, a tak několik zástupců týmu přijalo pozvání od Rebelky Alžběty do její Spižírny na drink! …Tedy, Spižírna není špajz, co má Bětka doma v kuchyni, ale bistro/bar, který v centru Prahy provozuje…
Takže na nás dýchlo i kouzlo noční Prahy, zacinkaly tramvaje, zafičelo metro! (cinkaly taky skleničky a fičely panáčky, ale Michal s Pepou neběhali, takže si to mohli dovolit 🙂
Spalo se u Mončina bráchy, u Kamčiny mamky, a v autech. Ráno jsme se všichni svěží a odhodlaní sešli pod Colemanem.
Na neděli dorazil čerstvý Pepíno, který převzal po Žoldovi a Jane místo startovního psa. A i když jsme věděli, že na ty úplně nejlepší časově nemáme, dali jsme do toho všichni všechno.
Cíl byl neskončit v divizi poslední! Rvali jsme se jako lvi… prohra, výhra!, prohra.. , čas 17,96. 

R.U.P. si nakonec odvezl 5.místo v MISTROVSKÉ DIVIZI!, což je nejlepší umístění na MČR v historii R.U.P.
Poděkování patří všem, kdo běhali, kdo půjčili psa, kdo přijel pomáhat a fandit, kdo nabíjel, kdo sbíral míčky, i těm, co na nás mysleli na dálku! 

HEJ R.U.P.!! 🙂

(pro R.U.P. zaznamenala Ilča)