„Jak se tam máte?“ ptala jsem se své známé, když se dlouho neozývala z letní dovolené na Islandu.
Odpověděla mi obratem: „Výborně! Je tady 6 stupňů a vodorovně prší.“

Tak takhle nějak podobně to vypadalo na letošních flyballových kláních v Pláních.
Opět jsme si posunuli hranice „Co všechno člověk kvůli flyballu vydrží“. Třeba i nezmrznout.
A rozšířili jsme své seznamy „Co s sebou“ o šály, rukavice, čepice, péřové bundy…. Ano, tohle všechno můžete na sklonku června v přírodě potřebovat.

Vzpomínáte? Vloni tady fičel vítr. Jak překvapivé 🙂 No holt letiště je letiště… Ale aspoň jsme se nepotili.

Rum došel záhy. Snažili jsme se tedy alespoň Prosecem a zvukem ukulelí navodit atmosféru vlahého letního večera. Ukulele statečně sváděla trochu nerovný souboj s místními kapelami. Součástí turnaje byl totiž hodnotný kulturní večer pořádaný místními dobrovolnými hasiči. Na své si přišli jak milovníci dechovky tak i ostřejších punkových rytmů. A hořící vatra před plátěným „společenským sálem“ dodávala celé akci opravdu žhavý nádech.
Naši chlapci by mohli vyprávět…. kdyby si to pamatovali 😉

Zaplaťpánbůh, totiž ZaplaťAničceaPepovi za jejich sněhuláka a jeho nezávislé topení. Druhou noc jsme zvolili strategii předohřevu v autě. Plechová zvuková izolace navíc pomohla ukulelím prosadit se v plné síle. A po produkci pak rychlý zábal do stanů a spacáků. Což se ukázalo jako dokonalá metoda ochrany proti celonočnímu mrznutí. Spalo se
nám jako v bavlnce.

A jak to šlo na parkuru? Stateční psíci Čokolína, Hačiko, Ýta a Merlin běhali jako o život. Ke konci sice trošku chyběla síla, přece jen čtyři čtyřnožci jsou míń než šest čtyřnožců, ale důležité bylo ve zdraví si to užít. A to se povedlo.
Vyzkoušeli jsme si i plavný start. Dlouhou přestávku mezi běhy jsme sice pravidelně monitorovali, abysme nezaspali. Ale v tu rozhodující chvíli jsme nějak monitorovat zapomněli, nebo co… A to, že máme běžet, jsme zjistili ve chvíli, kdy hlásili tým, který byl v rozpise až za námi.
Hlášku: „Ale ty jsou až po nás?!!!“ následovanou zmateným úprkem k parkuru si asi budeme chvilku ještě pamatovat :-).
Takhle rychle jsme na start ještě neběželi. Koneckonců i pánečci si tak mohli vyzkoušet, že rychlost se ve flyballu cení. Ale stihli jsme to. Sice bez přípravy, ale stihli 🙂

Celkově jsme uhájili sice „jenom“ 5. místo v 2. divizi. Ale i to nám za ten zážitek stálo.
Vždyť kdy jindy si při 8 stupních dáte snídani v trávě… Lívance a smažený vajíčka 🙂

Mimochodem. Vždycky jsem si myslela, že mražené hranolky se předsmažují proto, aby pak byly dřív hotové.
Nebo je to proto, aby jim v mrazáku nebyla taková zima… (?)

Tak zase příště na nějakém teplejším turnaji 🙂

(Monika J.)